Projekty

Reportáž o škole

Videoklip Drak

Videoklip Hejkal

Videoklip Jaro

Počítadlo

Pro žáky - Školní časopis

BlogActionDay Husího chrapotu

Jak už asi coby pravidelní návštěvníci našich školních stránek víte, Husí chrapot se zapojil do v pořadí již třetího ročníku iniciativy BlogActionDay.

Letošní říjnové téma nezvolili pořadatelé zcela náhodně – nově mohli loňští účastníci pro téma hlasovat. A navíc se o dva měsíce později, v prosinci, koná v Kodani klimatologickou konferenci vrcholných představitelů zemí v OSN.

Tak jak vidí změny v klimatu naši žáci-redaktoři?

Nejdřív bych ráda začala realitou:

Globální oteplování se nás zatím moc nedotýká...

Ale jak to bude vypadat za pár let? Díky globálnímu oteplování se oteplují i moře a oceány... a možná to bude za pár let tak zlé, že teplem zahynou i drobní živočichové, kteří žijí ve vodě. Asi si teď říkáte, proč to sem píšu, že je vám jedno, že umřou nějaké mikroskopické potvůrky. Jenže. Má to háček. A to dost velký. Těmi živočichy se totiž živí jiní, větší. A těmi se živí ryby. Když zemřou ryby, zemřou ty zvířata, kteří se živí jimi. A tak dále. Celý tento řetězec dospěje k tomu, že vymřou všechna zvířata. Takže jak dopadneme MY, když vymře všechna naše potrava?? Budeme vegetariáni? No a mysleli jste na to, jak dopadnou ty ubohé rostliny, které nám dávají ovoce, zeleninu a všechno ostatní, když tu budou 50°C vedra? Takže... možná že Země přežije všechno, ale co lidi? Co když lidstvo zahyne?....

A teď druhá část... jak by to mohlo vypadat... minipovídka: ,,Hodně štěstí, zdraví! Hodně štěstí....", zpívá mi moje dcera Klára a já se cítím tak staře, jako ještě nikdy. Je mi 40. Dneska. Kdybych se aspoň mohla projít do parku, který byl kdysi u naší školy, kdybych aspoň mohla přičichnout ke květině... ale nemůžu. Žiju v podzemí.

Důsledkem globálního oteplování muselo celé lidstvo vykopat obří díry pod zemí a nastěhovat se sem. Jíme jen uměle vytvořenou stravu, kostky bez chuti udělané z nějakých nepřirozených látek, které nemají ani žádnou chuť, jenom zasytí. Od 14 let jsem neviděla žádnou živou věc kromě lidí. Snad by bylo lepší, kdyby byl v roce 2012 konec světa než toto. Ten den si pamatuju přesně... Když jsem naposledy vykoukla z podzemí. Místo stromů, které rostly v parcích, stály jenom holé větve. Místo trávy holá země. A vodu byste nikde nenašli. Když jsem byla malá, déšť jsem nenáviděla. Schovávala jsem se, klepala se a nenáviděla počasí. Co bych dneska dala za kapku normální vody?

Ale už dost. Už jsem si postěžovala dost. Vlastně bych si dneska měla UŽÍVAT.

Mám narozeniny! Všichni mi říkaji, jak je to fajn a že čtyřicítka je fajn věk. A já si nestěžuju. Taková stará škeble ještě nejsem. Ale cítím se tak. Ani si nedokážete představit, jak je to stísňující. Psychicky i fyzicky. Ach jo, tak moc bych si přála se ještě jednou podívat na Zemi! Na Slunce. Přála bych si vidět květiny, jak kvetou. Jak se listy na stromech chvějí v jemném letním vánku. Přece to tam nemůže být tak hrozné. Já tomu nevěřím. Nechci tomu věřit.

,,Tak sfoukni ty svíčky, mami!" juchá rozjařeně dcera.

Zasměju se. ,,Jsem ve věku, kdy mě svíčky stojí víc než dort," mrknu.

Dav, který se nenápadně přiblížil za námi, se zavlní smíchem.

Nechápu je. Dokázali se smířit s tímhle životem. To jsem už fakt tak stará a senilní? Nedokážu si zvyknout na nové věci? ,,Tak šup, foukej!" ozývá se. Najednou je v chodbě nepřirozené ticho. Všichni očekávají, až budu prskat na svíčky a pak budou tleskat jako šílení. Co z toho mají?

Ježiši, proč pořád myslím tak pesimisticky? Všechno je fajn. Musí být fajn. Usměju se, protáhnu svoji chvíli napětí a pak fouknu do roztřesených plamínků. Všechny v momentě zhasnou. Ozve se jásot. Tak jo. Když pařba, tak pořádná.

Hudba se nepřirozeně rozléhá chodbou. Abych pravdu řekla, radši bych toho už nechala.

Pomalu tu ani není místo na tančení, kolik nás tu je. Snaživě se pohupuju do rytmu.

Najednou na mě dopadne jakýsi kousek světla. Podívám se nahoru. Co se to děje? Stropem svítí... co to je? A pak mi to dojde. Konec. Slunce se propálilo až sem. Po chvilce už si toho všímají všichni. Malého paprsku, který se téměř nepatrně rozšiřuje. Všude je zlověstné ticho. Protože všichni vědí, co teď nastane.

A za tohle můžeme my. My, lidi, kteří jsme vysílali do vesmíru spoustu plynů a způsobili tím skleníkový efekt. Tím jsme přispěli tomuhle. Zániku světa. Že by tohle předpověděli starověcí Mayové, když určili smrtelné datum 21.12.2012? Začalo to už tehdy. Tehdy nám všem došlo, že je tu začátek konce. A že to brzo nebude začátek, ale definitivní konec.

Ale život šel dál. Pořád jsme se provrtávali hloub a hloub pod zem a vegetovali jsme, i když dost uboze... Ale stejně nám to nebylo nic platné. Teď je přesně ten konec konce. Když padá na zem první kamínek ze stropu, ze tváře mi steče první slza. Chci ještě žít. Proč jsem se jen nechovala ohleduplně? Proč? Proč?

Kamínek vystřídá další. A pak ještě další. Paprsek je už daleko větší a způsobuje nepříjemné teplo. Další kamínek. Další. ,,Mami?" ozve se Klára a v tom okamžiku ze strop začne drolit daleko víc a všechno padá. Ozývá se křik. Ozývají se tlumené rány. ,,Maminko!" slyším stovky dětí. Když se otočím, vidím Klárku, zavalenou těžkým kamenem. Ne. NE. Prosím... běžím k ní, kleknu a podržím ji za ruku. Má ji studenou a vlhkou. Tohle je zlej sen.

V tom okamžiku se definitivně rozhoduju. Pouštím Klárku, posílám jí poslední sbohem a utíkám. Chci se opravdu přesvědčit, že je nutná smrt. Po kamenech skáču nahoru na povrch Země. Cítím se, jako kdybych ležela v rozpálené troubě. A to ještě nejsem nahoře. Totálně propocená se drápu nahoru. Zem je tvrdá, hrubá. Pokouším se rozhlédnout kolem. Černota. Všude jenom samá černota, spálená zem. Stromy, tedy to, co z nich zbylo, jsou zlomené a hořící. Plameny jsou už vyšší než já. Oči mě pálí a cítím, že je konec tady. Mám všeho dost. Život je tak nespravedlivý. NECHCI ZEMŘÍT! Postavím se a k rudému obrovi na obzoru jsem schopná zakřičet jenom: ,,PROČ?" Pak padám na zem a cítím, jak mě život opouští

Eliška Matonohová, 6.A

GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ

Už jste někdy četli o tom, jak se tropické ryby stěhují na úplně jiná místa planety, než byste čekali? Jak zase vybuchla nějaká sopka, objevila se další tsunami, zvýšila se hladina světových moří nebo se zmenšila plocha pevniny? Zkusili jste si někdy představit, jaké by to bylo se stěhovat na úplně jiné místo, (a tím myslím třeba o 1000 km dál), protože váš domov je nenávratně zatopený vodou? Slyšeli jste už někdy termín GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ ?

…co to znamená ?

Lidé se už dlouhodobě potýkají s jedním problémem a tím je GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ. Za tento problém můžeme bohužel poděkovat sami sobě - lidstvu. Lidé už pár desítek let vypouštějí do ovzduší velké hromady tun emisí (zplodin), které způsobují „otravy“ oceánů, ohřívání planety a jiné katastrofy. Nevěříte? Tady máte pár příkladů…

Oceány celého světa fungují jako jedny velké plíce, které se při každé vlně nadechnou a tím „jakoby“ spolknou velké množství emisí. Ty potom způsobují větší salinitu (kyselost) vody, ve které žijí také mikroorganismy jako je fytoplankton, který pohlcuje CO2 a vyrábí O2. Co že je to ten „fytoplankton“?

Fytoplankton je jednobuněčný organismus, kterým se živí menší ryby, menší organismy a mořští kytovci (za všechny například plejtvák obrovský). Fytoplankton tak tvořívlastně základ potravinového řetězce (nejen) mořských živočichů.

Vyšší salinita způsobí, že fytoplanktonu popraská ochranná schránka a kvůli tomu živočich zahyne. Na fytoplanktonu závisí celý potravní řetězec, a když tento jednobuněčný mikrorganismus úplně vymře, spolu s ním vyhyne i mnoho dalších živočišných druhů.

Shrnutí: Z oceánů zbade sice mokrá, ale zubožená poušť, bez jakéhokoliv života. Kolébka života na Zemi se změní v jeden velký hřbitov!

Dalším problémem je zvedající se hladina oceánů. Ohříváním planety stále rychleji tají ledovce. Táním se zvyšuje hladina světových oceánů a nebezpečí je stále víc a víc alarmující. Postupné zatopení například hrozí státu Holandsko Za poslední století se totiž hladina moří zvedla o 10 až 20 centimetrů. Jestli se to opravdu stane, tak se lidé budou muset stěhovat, obyvatelná plochy pevniny se zmenší a existují obavy, že „boj“ o půdu způsobí sociální konflikty. Různé národy budou vést války o vodu i jídlo. Nedostatek prostoru k pěstování plodin může způsobit hladomory a s oslabením imunity člověka potom časem hrozí i velké epidemie.

Shrnutí: Budoucnost se zdá nejistá.

S vlivem globálního oteplování se začíná měnit i teplota: a) v oceánech b) na pevnině. a) Změny tepoloty ovlivní i velké migrační cesty mořských živočichů. Důsledky můžeme vidět i dnes. U pobřeží Velké Británie odchytli rybáři nedávno rybu typickou pro tropické podnebí.

Sami na sobě zažíváme výkyvy teplot. A výsledky na sebe nenechají dlouho čekat. Když jsou velké návaly horka, tak z toho může vzejít i obrovská bouřka, která se v tropických oblastech oblastech může změnit v tajfun..

Shrnutí: Globální oteplování způsobuje i značnou nestabilitu teplotních změn.

Globální oteplování a změny podnebí patří k velmi diskutovaným tématům. A jako každé velké téma, kterými se lidé zabývají, má I témat klimatických změn své příznivce i odpůrce. Třeba za pár (desítek či stovek) let uvidíme, kdo se mýlil … a kdo měl pravdu

Zita Goliášová, 8.B