Projekty

Reportáž o škole

Videoklip Drak

Videoklip Hejkal

Videoklip Jaro

Počítadlo

Archiv

Cesta do Paříže - Katka Krátká

Méďovo vyprávění

Jsem malý žlutý plyšový medvídek. Říkají mi prostě – Méďa. S Katkou jezdím už hodně dlouho na dovolenou k moři, na tábor nebo na školní výlet. 18. 5. jsem měl tu čest odjet do Francie. Lépe řečeno do hlavního města Paříže. Věděl jsem, že toho moc neuvidím. Vždycky ležím v hotelu nebo ve stanu. Když jsme ale přejeli hranice s Francií, tak jsem nějakým zvláštním kouzlem ucítil, že jsme tu. Ve vzduchu jsem ucítil tu magickou vůni sýra a vína. To, že jsem byl dva dny uvězněn v kufru, zmáčknutej mezi Katčiným oblečením a sklenicí Nuttely, nebyl zas tak velký zážitek. Ale přežil jsem a teď píšu na Katčině počítači tento příběh, zatímco ona se někde fláká. Protože jsme první den ležel v kufru, můžu říct jen to, co vyprávěla Katka. Abych to zkrátil. Povím vám jen o nejzajímavější památce tohoto dne, a to o Eiffelově věži. Všichni určitě ví, jak vypadá Eiffelovka, takže si ji dokážete představit. Já si to taky myslel. Katka říkala, že je nádherná, ale dokud jsem ji třetí den neviděl na vlastní oči, moc zajímavá se mi nezdála. Zatímco třeba na fotkách vypadá jen jako zajímavá věž se čtyřmi nohami, ve skutečnosti je to opravdový obr. Nikdo, kdo ji skutečně neviděl, si nedokáže představit tu nádheru. Když se postavíte pár metrů před ni a kouknete se nahoru, jako byste viděli opravdový žebřík do nebe. Určitě ani stavitelé Babylonské věže si nemysleli, že by jejich stavba mohla být tak vysoká. Cesta nahoru výtahem není moc zajímavá. Vlastně vidíte jen železné tyče a pár chlápků, kteří je rozebírají. Když se pak ale nahoře podíváte dolů, je to prostě krása. Vidíte celé město. A je rozhodně větší než Praha. Je to zážitek, na který se nedá zapomenout. Ale ze všeho nejlepší byli prodavači malých a i větších Eiffelovek. Zatímco v suvenýrech nahoře stála malá tak 3 €, my jsme si mohli usmlouvat klidně šest za jedno. Nechci moc zdržovat a mám už moc unavené tlapky, takže povím ještě o své cestě do Louvru a budu končit. O tom můžu vyprávět mnoho. Katka mě sem propašovala ve své mikině a vždycky mě nechala vykouknout. Asi nejhezčí obraz byl Mona Lisa. Moc blízko jsme se k ní nedostali, ale byl to úchvatný obraz. Katka zapomněla brýle, takže toho moc neviděla, ale to nevadí. Potom jsme šli dál. Viděli jsme mnoho obrazů a všechny obrazy byly krásné (včetně Davida s useknutou Goliášovou hlavou). Louvre je to nejhezčí a největší muzeum na světě. Naši cestu jsme zakončili plavbou lodí po Seině. Paříž je nádherná a doufám, že se tam ještě někdy vrátím. Kateřina Krátká, 7. A

zs | 09.06.09 |